Je poslední srpnový den krátce po půl dvanácté a mi přichází na messenger zpráva od našeho manažera a nahrávače Prochyho, že se podařilo sehnat lístky na dnešní čtvrtfinále ME ve volejbale mužů mezi Českou republikou a Německem. Za pár vteřin mi volá tu samou příjemnou zprávu prezident našeho klubu Ing. Ivan Cap a zve mě osobně na tuto mimořádnou akci.

Samozřejmě oběma účast hned potvrdím. Jsem pro každý výlet za volejbalem a navíc na ME naše reprezentace hlavně v posledních dvou duelech proti Itálii a Francii předvedla velmi dobrý výkon (holt kdybych to včera tušil, mohl jsem být při kurzu 12 na naší výhru v balíku ) tak teda proč nevyrazit. Pro mě osobně je to návrat trochu do minulosti, jelikož jsem tu samou halu navštívil již v roce 2009 při mistroství Evropy žen ve volejbale. Je něco kolem čtvrt na čtyři a já přicházím ke Kauflandu u Karoliny a říkám si v duchu: „kdo bude těch dalších sedm lidí, co má jet taky?“. Jako prvního vidím na smluveném místě našeho mladého a nadějného nahrávače Vojtu Hermana (včera ve středu oslavil 14. narozeniny a lístek dostal od našeho klubu jako alespoň malý dárek), se kterým stihnu prohodit pár vět o volejbale. Za chvíli je už v dálce vidět modrá dodávka našeho generálního sponzora a prezidenta klubu, na jejíž palubě sedí kromě manažéra klubu Prochyho i Dandys Cap (vyzbrojen klubovém bannerem, českou vlajkou s nápisem Volejbal Ostrava, bubnem a trubkami k fandění) a taky Dan Rohel s přítelkyní Anetkou. Krátce se ještě zastavujeme v centru, kde v OC Laso si mění ještě kluci koruny za zloté. Další zastávkou v naší cestě je ulice kousek od Komenského sadů, kde nabíráme Prochyho bráchu Honzu s manželkou Hankou.

Přejíždíme hranice, projíždíme Bytom potom Chorzow, kde na větší části domů jsou nastříkány grafity místního fotbalového klubu Ruch. V duchu si říkám, že asi nestihneme začátek, jelikož jsme se dostali do zácpy a navíc musíme pro lístky do hotelu, který sídlí asi deset minut od haly. Před Spodek v Katowicích přijíždíme cca 17:23 hod. Vytáhneme buben – ten však nakonec nebyl do haly vpuštěn, což nakonec asi nevadí, jelikož z našich míst nahoře v hale by na palubovku nebyl stejně slyšet a navíc zvukové efekty místního dj-je a spíkra by stejně nepřehlušil. Před halou hodíme fotku s naším klubovým bannerem (viz úvodní foto článku). Poté ještě předáme lístky druhému autu (Dan Holiš, Láda Brus a Michal Hrbáč) a jdeme dovnitř.



Na svoje sedadla usedáme v 17:37 a můžeme tak s menším zpožděním začít sledovat zápas spolu s dalšími 4480 lidmi, kteří se rozhodli také, že podvečer stráví sledováním kvalitního volejbalu. I když sedíme úplně nahoře u stropu tak výhled máme dobrý. 



V přestávce mezi třetím a čtvrtým setem (ta nově trvá deset minut) jdeme omrknout prostory haly. Vidíme mnoho stánků s občerstvením, nějaké stánky partnerů a taky fanshop. Tam zakupuji na památku pěkné modré tričko za padesát zlotých (krom toho tam měli jenom míče a věci na podporu volejbalistů Polska – dresy šály apod.) a jdu sledovat spolu s ostatníma zbytek zápasu s vědomím, že to třeba vyjde a my postoupíme do semifinále (což se nakonec nestalo).

O přestávkách jsme mohli shlédnout taneční vystoupení sympatických roztleskávaček z Krakowa (na každé vystoupení měly speciální oblečení), či vyfotit se s maskotem.





Kluci předvedli parádní výkon, za který se rozhodně nemusí stydět!  O průběhu zápasu se nemá cenu zde více rozepisovat. Zápas můžete shlédnout online na webu ČT a udělat si tak obrázek sami. 




Je těsně před devátou hodinou a my jsme v Ostravě. Podívám se v televizi ještě na Teorii velkého třesku a jdu psát následující řádky, které jste si nyní dočetli.
Výlet si všichni rozhodně užili, i když jsme nakonec bohužel prohráli. Poděkování za lístky patří prezidentu klubu, jenž je obstaral ve spolupráci s manažerem reprezentace (bývalým špičkovým univerzálem Jakubem Novotným).

Ve hře o turnajový triumf nám zbyly čtyři volejbalové země: Německo, Srsbko, Belgie a Rusko. Závěrečnou fázi turnaje můžete prostřednictvím České Televize, na internetu či naživo v Krakově.

Na viděnou při dalších reportážích z volejbalově zajímavých výjimečných událostí, při kterých nechybí ani hráči a sympatizanti našeho klubu Volejbal Ostrava (na tuto jsme čekali dlouhých 16 let a urvat set Německu bylo už taky dlouhou minulostí)!

Dovětek prezidenta klubu Ing. Ivana Capa:

"Jsem rád, že zástupci našeho klubu Volejba Ostrava byli při tom, kdy český volejbal po řadě hubených let navázal na mezinárodní úspěchy! Podařilo se zajistit sice jen omezený počet lístků (byl bych nejraději, kdyby tam byli všichni hráči našeho klubu), ale i tak považuji za malý zázrak, že se nám tak rychle podařilo vše zařídit a zorganizovat. Vzhledem k časné hodině zahájení zápasu se mohl tohoto zápasu zúčastnit jen malý počet hráčů a tak děkuji všem ostatním, že šli poctivě trénovat s naším výborným kondičním trenérem Daliborem Pudichem!"