aneb: Všechno je jednou poprvé.

Jak to chodí v zázemí jednoho z nejlepších halových WTA turnajů jsem už dvakrát poznal. Letos jsem však dostal možnost se podívat za oponu dvou významných volejbalových akcí, které se konaly na území města Ostravy minulý týden. Pojďme se, ale trochu vrátit v čase cca o tři týdny zpět.

Při běžném prohlížení sportovních stránek jsem se ocitl na stránce Ostravské zastávky „světovky“ v plážovém volejbale a dostal jsem nápad. Mimochodem tyto stránky patří po grafické i obsahové stránce mezi nejlepší co jsem, kdy viděl. Nejsem profesionální sportovní redaktor a asi nikdy nebudu – můj psaný projev není totiž ideální. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že moje články jsou do obsahu kvalitnější (propracovanější) a pravděpodobně i více shlédnuté než u nejrůznějších periodik třeba u nás v kraji. Rozhodl jsem se tak napsat email, kde jsem oficiálně požádal o akreditaci na pátý ročník J&T Banka Ostrava Beach Pro s tím, že jsem vůbec netušil, jestli přijde pozitivní či negativní odpověď. Tu jsem našel již na druhý den dopoledne ve své emailové adrese, kde bylo řečeno, že splňuji odbornou stránku pro tuto událost. Mimochodem psaní článků se věnuji osm celých sezon + předtím jsem občas vypomáhal jednomu redaktorovi v nejmenovaném místním klubu. V odpovědi byla přidána rovnou i pozvánka na zlatou volejbalovou ligu, která se odehrála v centru Ostravy v nové hale City Campus. Tu jsem se nakonec taky rozhodl využít. Tato hala je od DOV vzdálena osm minut městskou hromadnou dopravou, takže fanoušci si sobotní odpoledne mohli namixovat s obou uvedených událostí podle chutě a preferencí 😊.



Čas pomalu plynul a já každý den nacházel v přijaté poště veškeré novinky jak ohledně turnaje, tak i z toho, co se aktuálně dělo ohledně šestkové reprezentace. Poslední květnový den jsem vyrazil tak, abych jako první mohl shlédnout zápas prvního kola kvalifikace, ve kterém nastoupil sportovní multitalent (něco jako náš Dája Pudich 😊) Američan Budinger. Čtyřista zápasů v pěti klubech NBA a potom kariéra v plážovém volejbale na dobré úrovni je možná až nečekaná kombinace, která se snad předtím nikdy nestala. Předtím mě však čekala ještě návštěva akreditačního centra. To bylo situováno do přízemí Gongu, kde se konal o víkendu i galavečer českého volejbalu. Po ztotožnění jsem dostal kartičku (vypadá designově lépe než tenisové), která mě opravňovala nejen k samotnému vstupu, ale i zároveň k volnějšímu pohybu po areálu.

Následující obsah bud tvořen z několika části, které dají dohromady jeden celek.

Atmosféra

Tohoto turnaje je jedinečná a zahrát si v industriálním prostředí nejen na samotném centrkurtu musí být pro každého hráče zážitek. Co největší kotel chtěla vytvořit dvojice moderátorů, kdy ten známější je sportovní komentátor nejen basketbalu či amerického fotbalu Jiří Kalemba. Jeho kolega Kouky zaujal především akrobatickými kousky při vystřelování triček do hlediště. K ruce měli dvě děvčata v růžovém, které se vlnili do rytmu s motivujícími cedulkami. Program v jednotlivých pauzách mezi sety občas vyplnili tanečníci breakdance (mimochodem nový olympijský sport). Já osobně bych radši opět viděl roztleskávačky. Rozhodně se mi líbila interakce s publikem. Hudební mix taky dobrý. O tom svědčí i fakt, že jednu taneční vložku – soutěž vyhrál jeden pán, který mohl patřit do kategorie 50 +. Samozřejmostí bylo, že víkendový program byl zcela vyprodán. Tentokrát však rozhodně dřív, než tomu bylo v minulých ročnících. Poprvé se však 100 procentně povedlo naplnit hlediště i v pátek. Celková návštěvnost tak rozhodně bude přesahovat číslo 10000. Mezi těmito fanoušky nechyběl tradiční německý fanklub dvojice Muller / Tillman. V publiku byla i řada Švýcarů / Lotyšů či příznivců severských barev. Tady si osobně kladu otázku, zdali by se organizátorům vyplatilo zvětšení kapacity / teda pokud je to vůbec v rámci areálu možný.

Závěr téhle části bude kritický. Co mě štvalo byl fakt, že ¾ VIP tribuny opustilo areál před finálovým zápasem mužů, kdy se potkali zlatý a bronzový pár z poslední olympiády. Je to naprostá neúcta k vrcholovým sportovcům, kteří při čekání, než je pustí na samotný kurt, vidí jak tito tzv. diváci mizí směr domov. Zbytek tribun zůstal v podstatě na svém. Je po posledním zápase. Vše se připravuje na slavnostní předávání trofeje / medailí / květin a následně tradičního suvenýru v podobě přilby. Vše mohlo zabrat možná patnáct minut. Na tribunách zůstalo 100 možná 150 nejvěrnějších.

Česká stopa

Jak moc tvrdě bojovalo šest českých párů na jemném Ostravském písku?
Začneme jednoznačnými miláčky publika v DOV a tím je dvojice Perušič / Schweiner, která přijela na turnaj určitě v dobrém rozpoložení po vítězství na turnaji stejné kategorie v brazilské Uberlandii. Navíc se klukům v Ostravě vždy dařilo. Skupinu proti párům z Chile / Německa a USA ovládli bez ztráty setu. Postoupili tak rovnou do čtvrtfinále, kde je čekala aspoň pro mě neznámá dvojice Krou / Gauthier – Rat i ti byly poraženi. V semifinále je čekala repríza z již zmiňovaného finále proti norským vikingům. Ke smutku naprosté většiny publika kluci i přes statečný výkon na své rivaly nestačili a čekal je opakovaný zápas ze skupiny proti páru, který postoupil z dvojkolové kvalifikace Partain / Benesh. Bohužel se zápas odvíjel od začátku až dokonce pro soupeře a kluci tak skončili na pěkném (i když nepopulárním) čtvrtém místě, které jim přineslo aspoň spoustu bodů do olympijské kvalifikace o Paříž 2024. Pokud se nepletu, tak kluci nikdy nevyhráli v pořadí druhý nedělní zápas.

Druhým párem v hlavní soutěži byla dvojice Trousil / Oliva. Ta na sebe upozornila především ziskem setu proti Brazilcům Evandrovi ( šampion MS 2017 ) a Arthurovi. Na postup to však nestačilo. Sympaticky se i přes prohru v prvním kole kvalifikace prezentovala dvojice  Šepka / Semerád. Těm vydali stopku po třísetovém maratonu další Brazilci George / Andre.

Aktuálně nejlepší ženský pár Hermanová / Štochlová splnila postupem ze skupiny svůj cíl. Pár, který dostal od pořadatele divokou kartu, nechal ve skupině za sebou legendu Agathu s Rebeccou. Tato dvojice (ještě po porodu první jmenované) není v ideální formě a tento pár tak byl evidentně v hlavní soutěži nejslabší. V Osmifinále proti Švýcarkám na to holky měly, ale odešly poražené 2x ku 17.

Nadějný pár – sestry Pavelkovy dostal v prvním kole za soupeřky kanadské hvězdy Paredes / Wilkerson a v prvním setu neuhrál sami za sebe ani bod. Ty dva jim Kanaďanky darovaly zkaženým servisem. Byla to těžká zkušenost, která jim snad pomůže v další kariéře. Třetí dvojicí byl pár Sluková s bývalou šestkovou reprezentantkou Havelkovou. Jejich hra je zatím nekonzistentní, a tak i ony se loučily s ostravským pískem hned ve středu dopoledne.

Celkové výsledky

V prvním článku jsem u mužů tipoval že do semifinále postoupí naši kluci / Norsko / Katar a Švédsko. Což se splnilo nakonec ze 3/4. Bohužel dvojice Ahman / Hellvig musela po prvním setu čtvrtfinálový zápas skrečovat. Potřetí turnaj ovládl hegemoni plážového volejbalu, kteří triumf vždy oslaví saltem z místa Mol / Sorun. Stříbro se veze do Kataru. Senzační bronz poté do USA zásluhou páru Partain / Benesh. Bronz je tak trochu i český, protože druhý jmenovaný by měl být (aspoň se o tom mluvilo) nějaký vzdálený příbuzný bývalého prezidenta Československa.

V dámské kategorii se ukázala vyrovnanost startovního pole, kdy velkou roli po roce znovu hrály i týmy z kvalifikace. Zlato putuje do Brazílie pro tým Duda / Pati. Zajímavostí je, že tyto hráčky se proti sobě utkaly v roce 2019 ve finále. Pro Dudu to tak je pořadové vítězství číslo dvě. Ana Patricia byla nejvyšší hráčkou na turnaji. I Sarah Sponcil ví, jaké je to ovládnout jeden z nejlepších turnajů na okruhu. Tentokrát je určitě ráda i za stříbro s Theresa Cannon. Bronz patří zemi s javorovým listem na vlajce – Melissa / Brandie.

Nejoblíbenější dvojice

Tady už od začátku (než se turnaj tady vůbec v Ostravě  poprvé objevil) mám nejraději třicetiletou rodačku z Toronta Mellisu Humana-Paredes. Tato světová šampionka z roku 2019 patří aktuálně mezi nejlepší polařky na okruhu. Na turnaji hráčka z nejvíce přímými body. Ke skvělým sportovním výkonům jí mohou napomáhat i geny po rodičích. Její mamka je bývalá baletka a otec bývalý reprezentant Chile v šestkovém volejbale. Na turnaji si oblíbila medové bonbony jedné místní firmy. Pokud už jsem tady nastínil tenis, tak ji mohu přirovnat k Belindě Bencic. Příjemná / usměvavá / ochotná. Navíc od letošní sezony spojila síly s Brandie Wilkerson, která je rozhodně sympatičtější než Sarah Pavan. Je to výborná blokařka, což potvrdila i tím, že danou kategorii tady ovládla.





U mužů je to za mě Katar. Cherif Younesse rodák ze Senegalu a Ahmed Tijan rodák z Gambie. Tato dvojice v Ostravě nikdy nechyběla a diváky si na svou stranu získává i tím, jak se je snaží vtahovat do hry tím, že po dobrých výměnách je hecují. Ahmed ovládl kategorii nejvíce bodující hráč. Cherif  naopak nejvíce bodových bloků 😊. Mít tak ve finálovém dni dva nejoblíbenější páry + české hvězdy byl ideální scénář. Poznámka: Druhá fotka je převzata z účtu prezidenta Katarské volejbalové federace.

Fanzona

Je v podstatě každý rok velmi podobná. Dominantou je velká obrazovka před, kterou jsou umístěny lehátka. Takže pokud se jdete občerstvit, tak je to ideální na to, aby vám neuniklo dění z centrkurtu. Krom občerstvení zde nalezneme i stánky partnerů nebo třeba populární crossnet. Mezi novinky patřilo mini hřiště na plážový volejbal či lezecká stěna, takže jste si mohli na chvilku vyzkoušet, jaké je to být Adamem Ondrou či Janjou Garnbet. Za mě je škoda, že nešla koupit turnajová trička, co měli všichni pořadatelé na památku. Potom se musím pozastavit nad jednou věcí. Jakýkoliv dres z jakéhokoliv turnaje lze koupit online na stránce fivb, ale v samotném areálu nikoliv. Takže milovníci suvenýrů si mohli koupit tak maximálně míč. Myslím si, že ale ne ten, se kterým se hrál turnaj, ale pouze takové ty žluto – zelené (dříve žluto – modré) se kterými se hrají třeba evropské volejbalové poháry. Samozřejmě proběhlo i pár autogramiád. Tady vidím ještě nějaký potencionál na zlepšení. Třeba by se v pátek / sobotu po skončení programu dal uspořádat nějaký hudební koncert.  

Média

Prostor pro žurnalisty se skládal ze dvou částí. Tím prvním bylo tzv. press centrum. To se nacházelo ve druhém patře jedné z budov přímo v areálu. Hlavním bodem byl ale obrovský reklamní banner hned při východu z centrkurtu, kde se tvořili rozhovory. Teda pokud hrála česká dvojice tak tam bylo plno. Ostatní zahraniční hvězdy (až na jednoho pána = reportéra anglicky mluvícího) nikoho v podstatě nezajímaly. Druhou výjimkou byli lidé, co tvořili obsah pro sociální sítě turnaje. Ostatní novináři třeba vůbec nesledovali ani finálový zápas mužů – a pokud viděli i zápas, kde nehrála česká dvojice, tak to byla výjimka. V podstatě jejich obsah je z naprosté většiny tvořen převážně přepisem z diktafonu. V neděli večer jsem si otevřel stránky čtyř na sobě nezávislých periodik a tento fakt si potvrdil znovu. Bylo to v podstatě pořád to samé bez jakéhokoliv nápadu.



Byla to nová zkušenost a rád bych za ni poděkoval p. Sedláčkovi 😊 Mohl jsem si naplno užít emoce před nejdůležitějšími zápasy turnaje a to jak před tak i po zápase. Díky možnosti volnějšího pohybu jsem viděl oba rozcvičovací kurty – normálně lze vidět jen ten u vchodu. Dále i místo regenerace – masérnu, a hlavně zažít to, jak to chodí v mediálním prostoru. Tento turnaj jsem navštívil při všech pěti ročnících a strávil na něm desítky hodin. Prostě mi přirostl k srdci a těším se zase až v roce 2024 budu fandit jak českým hvězdám, tak i chlapům z Kataru a holkám z Kanady. Pojďme se už, ale přesunout do haly na taraflex.

CEV Volleyball European Golden League

Tato významná volejbalová událost se konala v nové – moderní hale City Campus v centru Ostravy na černé louce, která je domovskou halou našeho klubu. Já jsem tak mohl poprvé navštívit halu, ve které by jsme měli odehrát následující ročník druhé ligy mužů. Hala je to pěkná. Mezi zápasy se můžete navíc jít pokochat pohledem na Ostravu, kterou máte jako na dlani z terasy, která je umístěna na střeše. Český reprezentační tým žen v této soutěži obhajuje v konkurenci devíti národních týmů loňskou stříbrnou pozici.

Do Ostravy se omlazené mužstvo vrátilo po dlouhých šesti letech. Bez opor jako je Dostálová / Hodanová / Trnková či Kossanyová. Naopak v mužstvu z nových jmen nalezneme objev minulého ročníku ženské extraligy Brancunskou či třeba super talent Smolkovou. Připomeňme, že pro tento tým je tato soutěž generálkou na evropský šampionát a olympijskou kvalifikaci. Léto tak budou mít děvčata dost nabité. Po domácí výhře nad Slovenskem jsme přivítali Rumunsko. Největší hvězdou tohoto týmu byla Adelina Ungureanu. Ta hraje prestižní italskou A1 za Pinerolo. Za zmínku stojí i Inneh – pokud chcete hrát v Koreji tak musíte už nějakou kvalitu mít. V nominaci trenéra Hernandéze byly i dvě hráčky, které jsme mohli vidět v dresu Rapidu Bucuresti v rámci evropského poháru na Varenské.

Před lehce přeplněnou halou dostaly v základní sestavě příležitost i bývalá dlouholetá hráčka Ostravy nahrávačka Válková a pokud se nepletu, tak i poprvé v seniorské reprezentaci benjamínek Jedličková. Bohužel jeden dobře odehraný set na vítězství nestačí. Ve zbylých třech byly soupeřky jasně lepší a po zásluze si odvezly domů nečekané vítězství.



Po možná 45 minutách nastoupili ke svému třetímu zápasu obhájci vítězství v soutěži – reprezentační tým mužů. Po domácích výhrách nad Slovenskem a v tiebreaku nad Finskem tentokrát proti Estonsku.
Pikantní duel to byl určitě pro hostující libero Maara, který strávil uplynulý soutěžní ročník v Liberci. I tady platí to samé jako u žen, a to následující harmonogram: Evropská liga – mistroství Evropy a Olympijská kvalifikace. Jen s malým rozdílem, že první uvedenou soutěž hraje o tři národní výběry navíc. Trenéru Novákovi zatím v sestavě chybí osvědčení borci Bartoš / Galabov či Hadrava, kteří možná budou do mužstva zabudování až v průběhu léta. V tomto zápase na sebe nejvíce upozornil (za mohutného fandění svých kamarádů po vystřídání)  Jiří Benda, který podal nebojácný výkon na útoku, kdy složil 8 z 9 bodovek. Pomohl tak výhře 3:1 a k zisku důležitých bodů do tabulky.

Bohužel tato volejbalová akce se nesetkala vůbec s žádnou odezvou u novinářů, co se týká i jejich samotné účasti. Což mi přijde tak trochu jako neúcta k tomuto krásnému sportu (pokud vynechám reportéra pro stránky svazu). Tak počet novinářů v hale na ženský zápas = nula a na mužský jen jeden... Zápasy v hale jsem si z nezvyklého místa užil. Jediné, co mi celkem vadilo, byla neoriginalita soutěže mezi sety, kdy jsme mohli 6x v řadě vidět úplně to samé.

Tak zase napočtenou příště 😊.