aneb ještě jedno zajímavé ohlédnutí za prací naší největší volejbalové přípravky - tentokrát z úst Jirky Zacha. (poznámka redakce)

​Cesta do neznáma, aneb „Partnerská škola ČVS“ je zpátky.

      Tento titulek jsem již jednou použil a teď se docela hodí. A to i z toho důvodu, že mít titulek, je půl práce při vytváření nějakého článku.
 
     To tajemné neznámo bylo městečko Brušperk a přesněji ZŠ V Martínka Brušperk, která se přihlásila do projektu „Partnerské školy ČVS“ Jen pro osvěžení paměti. Projekt „Partnerská škola ČVS“ vznikl již před skoro deseti lety a byl reakcí na zrušení Sportovních tříd a zavedení rámcových vzdělávacích programů (RVP) na ZŠ. Řada škola a řada ředitelů se tím odvrátila od provozování sportu na škole a dala prioritu jiným předmětům. Přesto řada ředitelů a s nimi i oddílů, dále se školami spolupracovala a dál na škole fungovaly tréninky a spolupráce s oddíly. A právě na tyto školy, je projekt „Partnerské školy ČVS“ (dále PŠ ČVS) cílen. Provozování sportu je závislé na řadě věcí, ale bez dětí, které ten sport chtějí dělat, je vše nesmyslné. Je základní trojúhelník, který ovlivňuje sportování dětí v našem státě. Jsou to školy, kde se děti učí, je to zřizovatel, který tyto školy částečně řídí a je to oddíl, který má zájem s dětmi sportovat. A právě projekt „PŠ ČVS“ dává tyto tři důležité instituce dohromady při předávání titulu „Partnerská škola ČVS“ Předáním titulu dává ČVS všem najevo“ pozor tady je škola, která pro sportování dětí dělá víc, než by musela a stojí jí to nemalé úsilí a organizační práce, aby to fungovalo“ Titul „PŠ ČVS“ se uděluje pouze na dva roky a pak se musí znovu obhajovat.

     A teď konečně to neznámo. Brušperk je z Příbrami daleko (4,5 hodiny po dálnici). Oddíl, který se školou úzce spolupracuje „Volejbalový spolek Ostrava“ (VS Ostrava) je na volejbalové scéně relativně nový. Před několika lety začala v projektu „Benjamínků“ úzce spolupracovat Táňa Capová a Daniel Cap. Znal jsem i jméno Ing. Ivana Capa, který se angažoval i ve vrcholovém volejbale VK Ostrava. Časem se začali objevovat odchovanci ze ZŠ Brušperk a hráči VS Ostrava, kteří začali koketovat s reprezentačními výběry (V.Gelnar, V. Strak, J. Frydrych). Prostě nový, dobře se rozvíjející oddíl. Vše bylo spojeno spíše s Ostravou, až právě návrh na „PŠ ČVS“ ukázal, jak vlastně oddíl funguje. Ale to, jak funguje jsem zjistil, až právě při předávání titulu.

      Vstávat ve čtyři hodiny ráno je za trest. Nerad stávám i v deset, ale stávat ve čtyři hodiny a pak se hnát temnou D 1 směr Ostrava, probít se obchvatem Brna, to byl docela hrdinský čin a navíc nevědět, co mě pak v Brušperku čeká, jaká bude škola, co ředitel, přijde někdo z města? Jenže jako správný ctitel sci-fi znám citát z kultovní knihy „Stopařův průvodce galaxii“ kde, těsně před zničením Země se říká „Nepropadejte panice“. Snažil jsem se tedy nepropadat panice a byl jsem odměněn. Vše bylo správně.

     Škola byla velká a dobře upravená a navíce skvěle vybavená na sport. Školní hřiště už dnes bývá samozřejmostí, ale bazén a hala na tři volejbalové kurty, samozřejmostí určitě nejsou. Zástupci klubu Ing. Ivan Cap a Táňa Capová mě už čekali a s nimi i místostarostka Brušperku Ing. Lenka Karasová. Ředitel Ing. Aleš Vyvial nás přijal v ředitelně školy a pak už šlo všechno tou správnou cestou. Dozvěděl jsem se leccos o škole, o fungování oddílu, práci trenérů a fungování školy a sportu v Brušperku. Měl jsem klasický pocit „déjà vu“, že takové setkání jsem již zažil. Asi zažil, ze slov jak zřizovatele (místostarostka Ing. Lenka Karasová, bývalá hráčka volejbalu)) tak i ze slov pana ředitele, zástupců oddílu, jasně vyplývalo, že současná spolupráce je dobrá, ale že chtějí ještě lepší a že mají dost nápadů kam spolupráci směřovat.

       Když se předání povede, je návrat (v tomto případě skoro pět hodin jízdy) vždy jednodušší. Člověk je ještě nějaký čas pod vlivem vět, které zazněly v ředitelně školy. Ještě si v hlavě vše přehrává a v dnešním informačním světě, který je neustále vyplňován, negativními zprávami, strachy a útoky všech proti všem, je to příjemné přehrávání. Je jasné, že ne vše, co zaznělo v ředitelně školy se vyplní, ale dojem a ten pocit někde v zátylku, byl dobrý. Předání mělo smysl a titul „PŠ ČVS“ ZŠ V. Martínka v Brušperku je v dobrých rukách.  A věřím, že o oddíle Volejbalový spolek Ostrava ještě mnoho volejbalově dobrého uslyšíme, právě ve spojitosti s městem Brušperk a ZŠ V. Martínka.
 
 
Jiří Zach
Svazový trenér mládeže ČVS – chlapci